Svetr za pětikilo

Co je v životě to důležitý...? No přece pořádně se oháknout a být nóbl je důležitý. Hlavně nebýt fuj! 

Dneska je takové krásné dopoledne. Počasí jako z katalogu, prostě reklama na podzim, a to i v týhle podivný čtvrti plný zbohatlíků a těch, co si na ně jenom hrajou. Falešný glanc a lidi, co netřídí odpad, protože je to pod jejich úroveň. Slunce ale nesoudí, tak si ho užíváme všichni. I maminy na nedalekým hřišti.
Zrovna jde jedna kolem mě. "Pocem!" křičí na svýho mrňouse "Pani je fuj!". Trocha té ohleduplnosti by jí myslím nezabila, ale nejsem tu od toho, abych kecala do výchovy cizích dětí. Pouštím se mlčky do práce, ale stejně mi to nedá a po očku, skrz tmavý brejle, sleduju dění okolo sebe. Mamina právě dosedá na zídku hřiště a zapaluje si cigárko. K tomu jí prcek přinesl nakousnutý nanuk, to jsem zvědavá co z toho vyhodí. Něco na malýho křikne, kousne si do nanuku, potáhne si z cigára a pokape si kalhoty. 'Paní je fuj' šklebím se pro sebe.
Dál se věnuju svojí činnosti, přece jenom, chci být spíš nenápadná, i když na tom nic zakázaného není. Copak nám to támhle kouká, hele takový pěkný svetr! 'No pocem ke mě kamaráde.' Tady uděláme tři stýžky a tady přišijeme ceduličku (hmmm, která značka bude bingo?) a půjde do prodeje. Tenhle fešák minimálně pětikilčo určitě hodí.
Ještě jednou prohrábnu slepeckou holí kontejner a kouknu se na Pocem, 'Oh kamarádko, třeba to budeš zrovna Ty, kdo si ho rád vezme, však jsi stálou zákaznicí mého značkového second handu.'