Devítihlavá saň, která má poslední slovo

Devět hlav, které jsou těmi nejpovolanějšími. To pouze ony vás můžou propustit z pozemského trápení.

Tahle saň měla devět hlav. Chytrých a pevných ve svém přesvědčení.  Byla to důležitá komise, ta nejpřísnější, jakou můžete ve svém životě potkat. Před tuhle komisi se chodilo žádat o vysvobození.

„Tak povídejte!“ řekla ta nejdůležitější z hlav. „Mám nemocné tělo, jsem ochrnutý a nemohu se moc hýbat.“ Řekl jim muž, který byl před komisí. „Nechci být ostatním na obtíž...“ vysvětlil dál. Setkal se s chápavými úsměvy. „Schváleno!“ byl jednomyslný verdikt „Pomůžeme Ti a necháme Tě odejít.“ A tenhle mladý muž má navždy po starostech.

„A co ty tady chceš?“ obořili se na tu nenápadnou dámu, která se snažila moc nevyčnívat. „Mám bolavou duši“ odpověděla jim. „To si děláš legraci?“ Zeptala se ta největší hlava. „Podívala jsem se do hrobu svých dětí.“ řekla bolavá duše. Komise jí odmítla „Netrpíš bolestí, musíš zůstat!“ Snažila se jim oponovat: „Mám každou noc hrůzné sny, nemám proč žít dál…“ rozzuřila tím všech devět hlav saně. „Jak si jen můžeš myslet, že máš problémy, když jsi zdravá?“

Saň opouštěla síň s pocitem dobře vykonané práce, mladý muž s vítězstvím, kterým překrýval svůj strach z toho, k čemu se právě upsal. A ta mladá dáma odcházela s beznadějí.  

Taky Vám myšlenka komise, co má rozhodovat o Vaší smrti, připadá absurdní…?