Temné velikonoční překvapení
Od mala byli kámoši, později spíš přátelé, ale nikdy mezi nimi nic víc nebylo. Spíš jako bratr se sestrou. Oba byli tohle volné pondělí slamění a tak si naplánovali společné odpoledne. Výlet a pak čajová, filosofická seance u něj doma, nic zvláštního. Takové odpočinkové odpoledne si párkrát za rok dopřáli. Byli živým důkazem toho, že muž a žena dokážou být "pouze" přátelé.
"Jé, málem bych zapomněla!" Zaštrachala v tašce. "Na, když už jsou ty Velikonoce, to je úplně bio, rustikální vejce" podala mu ho. Hrdě, měla pocit, že letos se jí zvlášť zadařilo a dopoledne s nimi sklízela úspěchy. "Jé, děkuju!" udělalo mu to radost. "Chceš zbít, i když už je odpoledne?" možná moc nečekal pozitivní odpověď. "Zbít jo?" uchechtla se a pomyslela si něco o tom, že o jistých jejích stránkách on mnoho neví, no možná ani netuší. "A proč ne, kdo by chtěl uschnout?!“
Když viděla tu pomlázku na sucho polknula. Pomyslela si něco o tom, že třeba fakt neuschne, protože tohle nebude jen takové polechtání, jako od všech ostatních. "Kolik chceš?" Polknula podruhý, to nebyla úplně běžná otázka. "No, to musíš vědět Ty? Koleda asi, ne?“ Všimla si změny odstínu jeho pohledu. Kdyby to byl kdokoliv jiný, věnovala by tomu pozornost, ale s ním?
"Tak se otoč a předkloň se." Bylo jasný, že tuhle větu neříká poprvé. Tohle byl příkaz. Jemný, ale pevný a jasný. A její mozek se začínal dostávat do jí tak známého režimu. Nepřemýšlet, poslechnout, užít si to! Cítila jeho pohled na svým zadku a cítila svoje vzrušení. V hlavě měla prázdno a do toho pocit, že tohle přece s ním není možné. Ale pořád převládala chuť, jen si vychutnat tu chvilku. On se hodně mírnil, ale věděl, že svojí podstatu nechce úplně zkrotit a bude to fajn.
'Švih' a oba věděli, že to je průser. Byla to přesně ta správná intenzita, která bolela, ale ne tolik, aby bolest přehlušila vzrušení. Ta energie, která probleskla by se dala krájet. Oba dýchali zhluboka. On věděl, že teď by měl skončit, ale nedokázal to. Po čtvrtý ráně ho zastavila. “Dost!" a bylo to mimochodem poprvé, kdy tohle slovo vůči chlapovi použila. Otočila se směrem k němu, pohled měla divokej a v koutku oka slzu, co rozhodně nebyla od bolesti. "Tohle by nemohlo dopadnout dobře!"
Vlastně na ní ani nesáhnul a přesto ji fixoval přimraženou na místě. Ta energie a její reakce ho totálně vykolejila. Oba byli víc vyděšení, než cokoliv jiného, šrám na duši začal pálit okam?žitě. Věděli toho o sobě tolik a tohle by je nenapadlo ani ve snu.
Nakonec mu doslova utekla. A teď vědí, že bude sakra těžký obnovit ten bezpečný prostor. Je to 14 dnů a krom jednoho pokusu o výměnu pár neutrálních zpráv mezi nimi nebyla žádná komunikace. Oba si v hlavě rovnají co je víc. Chtíč a vášeň vytažená na povrch nebo to bezpečné prostředí, kde se můžou odkopávat? Jak to má ten druhý? A budou vůbec schopni ještě něco z toho obnovit? Vybudovat?
Jana Klenorová
Dítě z lásky
Pak začal vznikat opatrný rozhovor, kde se bruslilo na velmi tenkém ledě. Bruslilo se ještě několik dnů, pak několik týdnů. Pak se chvíli nebruslilo, ale děly se jiné věci.
Jana Klenorová
Ještě se drží...
Ještě se drží. Nechce Bílé Dámě ustoupit. Ale už nemá chuť nás hřát, ani být barevný. Spíš zkouší takové to...
Jana Klenorová
A je po něm!
Teda skoro. Snažil se nám vysvětlit, že nemáme úplně propadat trudomyslnosti. V přírodě po dobrým, ve městě občas trochu po zlým.
Jana Klenorová
První sníh
Mám rád první sníh. Miluju ta rána, kdy mohu časně vyrazit... tohle je chvíle, kdy jsem blízko sám sobě... no a najednou mi stojí v cestě!
Jana Klenorová
Polévka
...dokázala zaléčit lecjakou bolístku. Na duši především. ... "Ta Tvoje polévka má stejně zvláštní chuť" ...
Jana Klenorová
Na větvi
"Mám nějakým úchylným způsobem ráda větve" řekla jsem nedávno. A fakt jo, svět je s nima zajímavější.
Jana Klenorová
Tanec pro Převozníka
„Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ ... „Láska je přece ve všem, co já dělám!“
Jana Klenorová
Svetr za pětikilo
Co je v životě to důležitý...? No přece pořádně se oháknout a být nóbl je důležitý. Hlavně nebýt fuj!
Jana Klenorová
Mezipřistání na Marsu
Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!
Jana Klenorová
Devítihlavá saň, která má poslední slovo
Devět hlav, které jsou těmi nejpovolanějšími. To pouze ony vás můžou propustit z pozemského trápení.
Jana Klenorová
Uspěchaný odchod Staré Dámy
Příběh jednoho všedního odpoledne. Příběh o strachu a netrpělivosti, který rozesmutnil i Převozníka.
Jana Klenorová
Katova pomsta
"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.
Jana Klenorová
"Mami... Ty potvoro!"
Některý ženský jsou hrozně nepříjemný, nadávají si hned u pozdravu, kritizujou navzájem svoji kuchyň a do všeho se montujou. Posuďte sami!
Jana Klenorová
Jaro na severu
Jaro v Krkonoších je opatrné jako každý rok. A zatímco ve městě už řádí, v horách se cení i snaha...
Jana Klenorová
Klaunova vina
„Kdyby Vaše veličenstvo nemyslelo na toho hloupého Převozníka a raději věnovalo trochu svrchované pozornosti obyčejnému Šaškovi!“
Jana Klenorová
ONA hledá JI: Růže na pivu
Hledám změnu. Toužím po ženě, chci konečně ochutnat nepoznané. Jsi-li na úrovni, hledám zrovna Tebe. Zn. (Z)dravě a diskrétně.
Jana Klenorová
Pocta Té, která odchází
Dlouhá, krásná, náročná a bohatá na sníh. Teď odchází a dělá místo dravému jaru. "Na shledanou za rok, Bílá Královno!"
Jana Klenorová
"Nemám ráda jaro a neděle je hnusná!"
"Vlastně jsem divná, protože nemám ráda jaro!" vyprávěla jsem v pátek kolegyni. "Tam je ale hnusně co?"
Jana Klenorová
Cejch
Ležela na břiše a pozorovala tu značku. Ten rozžhavený kousek kovu, který nebyl větší než tři centimetry a nedokázala ho přesně identifikovat. 'Je to W? Nebo je to M?' Nebyla sto to rozpoznat.
Jana Klenorová
Tenkrát na veterině
"Co je Čertovi?" sondovaly jsme opatrně, on se tak nejmenoval pro nic za nic. Ne, že bychom paní Novákovou neměly rády, ale když volala, aby se objednala, nějak to vždycky vyšlo na čas, kdy ordinovala druhá skvadra.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 637x
Jestli mi chcete napsat něco hezkého (nebo ošklivého), můžete na janaklenorova(at)centrum.cz.