Cejch
Ležela na břiše a pozorovala tu značku. Ten rozžhavený kousek kovu, který nebyl větší než tři centimetry a nedokázala ho přesně identifikovat. 'Je to W? Nebo je to M?' Nebyla sto to rozpoznat.
Každopádně znamenalo to pro ní patřit, dát mu celý tělo, celou duši a nechat na něm zodpovědnost za svůj život. Možná se trochu prodávala, líbila se jí představa života v luxusu. Líbila se jí nulová zodpovědnost za věci, který se dějou. Když přišel s tímhle nápadem, vlastně ho přivítala. Doufala, že to pro něj bude víc zavazující, než pro ni.
Na to teď myslela a připravovala se na bolest, která to označení bude provázet. Bála se jí, byla poslušná, odevzdaná a možná až rezignovaná, ale nebyla masochistka. Prostě se těšila, až to bude mít za sebou.
On o ní věděl svoje. Trval sice na tom, že ji zaváže oči, ale to dělal často, takže ji to nepřekvapilo. Byl něžnější než obvykle. Slyšela ho, jak jí obešel. Cítila jak jí stáhnul kalhotky. Plesknul jí přes zadek, aby povolila napětí. A pak přišla ta chvilka bolesti. Byla krátká a snadno se dala snést a hned nato ji "postižené" místo zchladil. Sundal jí šátek, ale nenechal jí, aby se podívala. Dal ji napít vína a počkal dokud neusnula.
Jaké překvapení pro ní bylo, když se probudila sama. Běžela k zrcadlu a než stihla začít zkoumat svoje tělo všimla si vzkazu, který na něm visel:
'Drahá, na svém zadku najdeš maximálně červený flek od vosku, který jistě do pár dnů zmizí. Nevlastním Tě a nikdy nebudu. Pevně doufám, že ani nikdo jiný. V komodě najdeš nějaké peníze. Přijmi zodpovědnost za svůj život, postav se na vlastní nohy a žij. Sbohem WM.'
Náhle pochopila, proč to vlastně nebolelo. Nejdřív brečela, potom se snad smála, když zjistila, že peněz od něj je hodně. A pak zase brečela. Ztratila pevnou půdu pod nohama, ztratila vedení.
Teď stojí před tím zrcadlem a ptá se sama sebe, jestli tohle zvládne... nebo?
Jana Klenorová
Dítě z lásky
Pak začal vznikat opatrný rozhovor, kde se bruslilo na velmi tenkém ledě. Bruslilo se ještě několik dnů, pak několik týdnů. Pak se chvíli nebruslilo, ale děly se jiné věci.
Jana Klenorová
Ještě se drží...
Ještě se drží. Nechce Bílé Dámě ustoupit. Ale už nemá chuť nás hřát, ani být barevný. Spíš zkouší takové to...
Jana Klenorová
A je po něm!
Teda skoro. Snažil se nám vysvětlit, že nemáme úplně propadat trudomyslnosti. V přírodě po dobrým, ve městě občas trochu po zlým.
Jana Klenorová
První sníh
Mám rád první sníh. Miluju ta rána, kdy mohu časně vyrazit... tohle je chvíle, kdy jsem blízko sám sobě... no a najednou mi stojí v cestě!
Jana Klenorová
Polévka
...dokázala zaléčit lecjakou bolístku. Na duši především. ... "Ta Tvoje polévka má stejně zvláštní chuť" ...
Jana Klenorová
Na větvi
"Mám nějakým úchylným způsobem ráda větve" řekla jsem nedávno. A fakt jo, svět je s nima zajímavější.
Jana Klenorová
Tanec pro Převozníka
„Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ ... „Láska je přece ve všem, co já dělám!“
Jana Klenorová
Svetr za pětikilo
Co je v životě to důležitý...? No přece pořádně se oháknout a být nóbl je důležitý. Hlavně nebýt fuj!
Jana Klenorová
Mezipřistání na Marsu
Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!
Jana Klenorová
Devítihlavá saň, která má poslední slovo
Devět hlav, které jsou těmi nejpovolanějšími. To pouze ony vás můžou propustit z pozemského trápení.
Jana Klenorová
Uspěchaný odchod Staré Dámy
Příběh jednoho všedního odpoledne. Příběh o strachu a netrpělivosti, který rozesmutnil i Převozníka.
Jana Klenorová
Katova pomsta
"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.
Jana Klenorová
"Mami... Ty potvoro!"
Některý ženský jsou hrozně nepříjemný, nadávají si hned u pozdravu, kritizujou navzájem svoji kuchyň a do všeho se montujou. Posuďte sami!
Jana Klenorová
Temné velikonoční překvapení
"A proč ne, kdo by chtěl uschnout?!“ Když viděla tu pomlázku na sucho polknula. "Tak se otoč a předkloň se."
Jana Klenorová
Jaro na severu
Jaro v Krkonoších je opatrné jako každý rok. A zatímco ve městě už řádí, v horách se cení i snaha...
Jana Klenorová
Klaunova vina
„Kdyby Vaše veličenstvo nemyslelo na toho hloupého Převozníka a raději věnovalo trochu svrchované pozornosti obyčejnému Šaškovi!“
Jana Klenorová
ONA hledá JI: Růže na pivu
Hledám změnu. Toužím po ženě, chci konečně ochutnat nepoznané. Jsi-li na úrovni, hledám zrovna Tebe. Zn. (Z)dravě a diskrétně.
Jana Klenorová
Pocta Té, která odchází
Dlouhá, krásná, náročná a bohatá na sníh. Teď odchází a dělá místo dravému jaru. "Na shledanou za rok, Bílá Královno!"
Jana Klenorová
"Nemám ráda jaro a neděle je hnusná!"
"Vlastně jsem divná, protože nemám ráda jaro!" vyprávěla jsem v pátek kolegyni. "Tam je ale hnusně co?"
Jana Klenorová
Tenkrát na veterině
"Co je Čertovi?" sondovaly jsme opatrně, on se tak nejmenoval pro nic za nic. Ne, že bychom paní Novákovou neměly rády, ale když volala, aby se objednala, nějak to vždycky vyšlo na čas, kdy ordinovala druhá skvadra.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 637x
Jestli mi chcete napsat něco hezkého (nebo ošklivého), můžete na janaklenorova(at)centrum.cz.