Obrázky na talířích
Vlastně se jí na tuhle akci původně vůbec nechtělo. Pozvánka slibovala klasickou snobárničku plnou potřásání pravicí a škrobených úsměvů, jak už to na tomhle typu akcí bývá. Nebyl to typ akce, na které by chodila, pokud už vůbec někam šla. Radši se věnovala svým dětem, psům, kočkám a jiné „havěti.“ Ale teď cítíla, že už společnost potřebuje, že je jí tak nějak smutno. Už byla dlouho sama a potřebovala mezi lidi. Tak se dlouze vysprchovala, aby smyla vůni venkova, vzala si lepší prádlo, podpatky a taxíka.
Měla by vlastně strýčkovi za to pozvání být vděčná, honilo se jí hlavou, když tam pak stála a trochu litovala. Neviděla zatím žádnou známou tvář a na třeskutě zábavný program to taky nevypadalo. S povzdechem si naložila na talíř podivně vypadající zeleninu. Zatracená dieta, ani v tom jídle jí už není dopřáno nalézt útěchu. Kousek masa si dovolila, když došla k talíři s načančaným masem, které bylo křehké i na pohled. Nebyla schopná poznat, co to vlastně je, ale vonělo božsky. To byla ta vůně co ji hned zaujala. A chutnalo ještě líp!
Když se najedla, zvedlo jí to náladu a už jí ani tolik nevadilo, že tu je ve společnosti vlastně sama. Společnost byla poklidná, což jí nakonec vyhovovalo, hlasité projevy pochlebování komukoliv se, alespoň zatím, nekonaly. Kochala se tedy prostředím zámecké restaurace, kde raut probíhal, pila víno a prohlížela si výzdobu. Když se snědlo něco jídla, začaly se odkrývat obrázky na talířích. Všimla si, a byla přesvědčena, že je jednou z mála, toho malého vtipu. Způsobu, kterým byly označené jednotlivé potraviny, pokud by snad někdo nevěděl, co jedl a ten způsob se jí prostě líbil. Obrázky na talířích byly namalovány umně a většinou poznala, cože za jídlo na nich bylo. Nejvíc se jí líbila jabloň a hrušeň pod kompotem a ryba pod filé. Dobře, možná ta kachna se úplně nepovedla, byla spíš k smíchu.
Některé talíře byly už skoro prázdné, jinde ji bavilo hádat. A pak konečně došla k talíři s masem, které bylo tajemné. To maso, které ochutnala a bylo tak jemné. Byla zvědavá, takže se záváháním malinko odhrnula tu část, která byla ještě zakrytá i když věděla, že se to nehodí. Že se to nehodí jí bylo v tu chvíli, kdy razantně shrnula zbytek, úplně jedno. Vidlička hlučně padající na zem nebyla nic proti hlasitému výkřiku, který narušil poklidnou atmosféru večera.
Postarší distingovaná dáma, co stála vedle ní, zachytila její pád, když omdlela. A teď, potom co mladou dámu předala lékaři k ošetření, kouká na ten talíř. Přemýšlí o tom, že ten obrázek dítka co si hraje s pejskem se malíři sice moc nepovedl, ale zda a proč způsobil takový šok jí jasné vůbec není.
Jana Klenorová
Dítě z lásky
Pak začal vznikat opatrný rozhovor, kde se bruslilo na velmi tenkém ledě. Bruslilo se ještě několik dnů, pak několik týdnů. Pak se chvíli nebruslilo, ale děly se jiné věci.
Jana Klenorová
Ještě se drží...
Ještě se drží. Nechce Bílé Dámě ustoupit. Ale už nemá chuť nás hřát, ani být barevný. Spíš zkouší takové to...
Jana Klenorová
A je po něm!
Teda skoro. Snažil se nám vysvětlit, že nemáme úplně propadat trudomyslnosti. V přírodě po dobrým, ve městě občas trochu po zlým.
Jana Klenorová
První sníh
Mám rád první sníh. Miluju ta rána, kdy mohu časně vyrazit... tohle je chvíle, kdy jsem blízko sám sobě... no a najednou mi stojí v cestě!
Jana Klenorová
Polévka
...dokázala zaléčit lecjakou bolístku. Na duši především. ... "Ta Tvoje polévka má stejně zvláštní chuť" ...
Jana Klenorová
Na větvi
"Mám nějakým úchylným způsobem ráda větve" řekla jsem nedávno. A fakt jo, svět je s nima zajímavější.
Jana Klenorová
Tanec pro Převozníka
„Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ ... „Láska je přece ve všem, co já dělám!“
Jana Klenorová
Svetr za pětikilo
Co je v životě to důležitý...? No přece pořádně se oháknout a být nóbl je důležitý. Hlavně nebýt fuj!
Jana Klenorová
Mezipřistání na Marsu
Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!
Jana Klenorová
Devítihlavá saň, která má poslední slovo
Devět hlav, které jsou těmi nejpovolanějšími. To pouze ony vás můžou propustit z pozemského trápení.
Jana Klenorová
Uspěchaný odchod Staré Dámy
Příběh jednoho všedního odpoledne. Příběh o strachu a netrpělivosti, který rozesmutnil i Převozníka.
Jana Klenorová
Katova pomsta
"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.
Jana Klenorová
"Mami... Ty potvoro!"
Některý ženský jsou hrozně nepříjemný, nadávají si hned u pozdravu, kritizujou navzájem svoji kuchyň a do všeho se montujou. Posuďte sami!
Jana Klenorová
Temné velikonoční překvapení
"A proč ne, kdo by chtěl uschnout?!“ Když viděla tu pomlázku na sucho polknula. "Tak se otoč a předkloň se."
Jana Klenorová
Jaro na severu
Jaro v Krkonoších je opatrné jako každý rok. A zatímco ve městě už řádí, v horách se cení i snaha...
Jana Klenorová
Klaunova vina
„Kdyby Vaše veličenstvo nemyslelo na toho hloupého Převozníka a raději věnovalo trochu svrchované pozornosti obyčejnému Šaškovi!“
Jana Klenorová
ONA hledá JI: Růže na pivu
Hledám změnu. Toužím po ženě, chci konečně ochutnat nepoznané. Jsi-li na úrovni, hledám zrovna Tebe. Zn. (Z)dravě a diskrétně.
Jana Klenorová
Pocta Té, která odchází
Dlouhá, krásná, náročná a bohatá na sníh. Teď odchází a dělá místo dravému jaru. "Na shledanou za rok, Bílá Královno!"
Jana Klenorová
"Nemám ráda jaro a neděle je hnusná!"
"Vlastně jsem divná, protože nemám ráda jaro!" vyprávěla jsem v pátek kolegyni. "Tam je ale hnusně co?"
Jana Klenorová
Cejch
Ležela na břiše a pozorovala tu značku. Ten rozžhavený kousek kovu, který nebyl větší než tři centimetry a nedokázala ho přesně identifikovat. 'Je to W? Nebo je to M?' Nebyla sto to rozpoznat.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 637x
Jestli mi chcete napsat něco hezkého (nebo ošklivého), můžete na janaklenorova(at)centrum.cz.