Uvaříš mi kafe? Dobrý kafe?
„Uvaříš mi kafe? Dobrý kafe?“ Dívala se na mě očima, ve kterejch byla ze všeho nejvíc vidět prázdnota.
Rozpovídala se sama. „Spadla jsem. Jen jsem si rozbila koleno, ale v tu chvíli se mi zhroutil svět.“ Vytáhla si kapesník. „Všechno jakoby se mi to vrátilo… Jak jsem tenkrát spadla na ledě, bylo to podobný. Už jsem nedokázala vstát a vlastně mám pocit, že jsem nevstala do dneška.“ V tu chvíli jsem jí položila ruku na koleno. Na to rozbitý koleno. „Víš, jak to s tou prací mám. Ať zkouším cokoliv, prostě to není srdcovka.“ Koukala jsem na ní pohledem, do kterého jsem se snažila nacpat maximum pochopení. „Nebyla to Tvoje svobodná volba…“ Zamračila se. „Byla. Mohla jsem tehdy jít na tu operaci a pokračovat dál. Ale bála jsem se. Bála jsem se a nechtělo se mi. A teď toho lituju. Nic už nebude tolik o mě jako bruslení.“ Bylo to s ní pořád dokola a mě pomalu docházela trpělivost. Pořád stejný. Nebyla schopná být nikde spokojená. Ta její zatracená potřeba jít ve všem až na dřeň jí ničila a mě už vážně nebavilo to pořád poslouchat.
Zvedla jsem se a zalila ty dva hrnečky. „Tady máš to kafe, Ty srdcovko!“ skoro jsem se ušklíbla.
***
O hledání dřeně ale víme svý. Není to tak dlouho, co jsem tvrdila, že jí chci vidět za každou cenu, nejlíp ve všem i s tou bolestí. Odvážná jsem byla? Možná. Ale spíš jsem prostě byla jenom blbá. Teď o ni tolik nestojím, aspoň ne za každou cenu. Je důležitý chránit svojí duši. Povrchnost má taky něco do sebe a „Není důležitý pochopit svět, tím spíš, pokud nepochopíš sama sebe.“ Řekla jsem jí. Jo, zase jsem se snažila bejt chytrá. Co na tom, že mě to stejně dožene.
***
Týden na to jsem jí zahlídla skrz výlohu v kavárně. Zrovna tam někomu něco vykládala a na tváři měla širokej úsměv. Dobře se na to koukalo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to, co má na sobě je vlastně zaměstnanecká uniforma.
‚Zahodila ego a šla za svým srdcem?‘ zeptaly se moje myšlenky ‚Nebo prostě nic jinýho nesehnala a potřebuje peníze‘ dodaly štiplavě vzápětí. Čas ukáže…
Jana Klenorová
Dítě z lásky
Pak začal vznikat opatrný rozhovor, kde se bruslilo na velmi tenkém ledě. Bruslilo se ještě několik dnů, pak několik týdnů. Pak se chvíli nebruslilo, ale děly se jiné věci.
Jana Klenorová
Ještě se drží...
Ještě se drží. Nechce Bílé Dámě ustoupit. Ale už nemá chuť nás hřát, ani být barevný. Spíš zkouší takové to...
Jana Klenorová
A je po něm!
Teda skoro. Snažil se nám vysvětlit, že nemáme úplně propadat trudomyslnosti. V přírodě po dobrým, ve městě občas trochu po zlým.
Jana Klenorová
První sníh
Mám rád první sníh. Miluju ta rána, kdy mohu časně vyrazit... tohle je chvíle, kdy jsem blízko sám sobě... no a najednou mi stojí v cestě!
Jana Klenorová
Polévka
...dokázala zaléčit lecjakou bolístku. Na duši především. ... "Ta Tvoje polévka má stejně zvláštní chuť" ...
Jana Klenorová
Na větvi
"Mám nějakým úchylným způsobem ráda větve" řekla jsem nedávno. A fakt jo, svět je s nima zajímavější.
Jana Klenorová
Tanec pro Převozníka
„Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ ... „Láska je přece ve všem, co já dělám!“
Jana Klenorová
Svetr za pětikilo
Co je v životě to důležitý...? No přece pořádně se oháknout a být nóbl je důležitý. Hlavně nebýt fuj!
Jana Klenorová
Mezipřistání na Marsu
Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!
Jana Klenorová
Devítihlavá saň, která má poslední slovo
Devět hlav, které jsou těmi nejpovolanějšími. To pouze ony vás můžou propustit z pozemského trápení.
Jana Klenorová
Uspěchaný odchod Staré Dámy
Příběh jednoho všedního odpoledne. Příběh o strachu a netrpělivosti, který rozesmutnil i Převozníka.
Jana Klenorová
Katova pomsta
"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.
Jana Klenorová
"Mami... Ty potvoro!"
Některý ženský jsou hrozně nepříjemný, nadávají si hned u pozdravu, kritizujou navzájem svoji kuchyň a do všeho se montujou. Posuďte sami!
Jana Klenorová
Temné velikonoční překvapení
"A proč ne, kdo by chtěl uschnout?!“ Když viděla tu pomlázku na sucho polknula. "Tak se otoč a předkloň se."
Jana Klenorová
Jaro na severu
Jaro v Krkonoších je opatrné jako každý rok. A zatímco ve městě už řádí, v horách se cení i snaha...
Jana Klenorová
Klaunova vina
„Kdyby Vaše veličenstvo nemyslelo na toho hloupého Převozníka a raději věnovalo trochu svrchované pozornosti obyčejnému Šaškovi!“
Jana Klenorová
ONA hledá JI: Růže na pivu
Hledám změnu. Toužím po ženě, chci konečně ochutnat nepoznané. Jsi-li na úrovni, hledám zrovna Tebe. Zn. (Z)dravě a diskrétně.
Jana Klenorová
Pocta Té, která odchází
Dlouhá, krásná, náročná a bohatá na sníh. Teď odchází a dělá místo dravému jaru. "Na shledanou za rok, Bílá Královno!"
Jana Klenorová
"Nemám ráda jaro a neděle je hnusná!"
"Vlastně jsem divná, protože nemám ráda jaro!" vyprávěla jsem v pátek kolegyni. "Tam je ale hnusně co?"
Jana Klenorová
Cejch
Ležela na břiše a pozorovala tu značku. Ten rozžhavený kousek kovu, který nebyl větší než tři centimetry a nedokázala ho přesně identifikovat. 'Je to W? Nebo je to M?' Nebyla sto to rozpoznat.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 637x
Jestli mi chcete napsat něco hezkého (nebo ošklivého), můžete na janaklenorova(at)centrum.cz.